Evoluce napájení Commodore 64

Není mnoho periferií osmibitových počítačů, kterých by se nedotkl vývoj. Samotné počítače se dají rozšířit do aleluja. Přidává se paměť (+60), přidávají se zvukové čipy (stereosid) , na výběr máte z několika rom, které se přepínači pouze přepnou a hle. Najednou je zde Jiffy Dos, či některý další derivát upravené romky. Z několika Commodore 64 dokonce vnikly takřka dokonalé hudební MIDI stroje. Do C64 se vejde mnoho věcí.
Například celá DVD vypalovačka z notebooku i s řadičem IDE64.
Vypalovačka sice nevypaluje, ale zato čte a to velmi hezky.

Jedna z mála periferií, která vypadá, že se jí vývoj nedotkne je zdroj neboli pavr supláj. Originální zdroje umírají a ještě k tomu jsou zality plyskyřicí, která docela schopně komplikuje jakékoliv opravy. Proto se dnes hojně užívají spínané i nespínané PC zdroje, které světe div se, lidem stačí.
Pokud používáte C64 doma a máte ji stabilně položenu na některém z vyhrazených míst, pravděpodobně vás kabeláž a zdroj moc netrápí. Pokud již používáte upravený PC zdroj, někdy jste svědky nepříjemných rušení vycházející z nestability použitých a opotřebovaných součástek zdroje. A pokud se vám tohle všechno děje a jako bonus vám zdroj shoří, je namístě se poohlédnout po nějakém sotisfikovanějším řešení.

Žil byl jeden zdroj

Žil byl jeden PC zdroj, který měl již nějaký ten pátek. Pátků bylo tak na šest let a protože výše zmiňovaný již vykazoval všechny problémy jako jsou vlnění, rušení, sem tam nezapnutí, bylo jasné že brzy umře. Jednoho dne zapraštělo, zavonělo to pokojem a bylo to. Zdroj umřel.
Řekněme si ale na rovinu.
Ono to není vůbec hezké řešení takhle používat PC zdroj. Za prvé je řešení krajně nevkusné, objemově problémové a kabelově ne zcela ideální. PC zdroj schytává na akcích neustálé kopance, strkance a ústrky ze stran méněbitově nastavených jedinců. Nikdo se k němu nechová hezky.

Proč by také měl.

A tak jsem dostal nápad vyměnit po dlouhých letech krabicoidní PC zdroj za úplně jiné řešení.

Hledáme krabičku.

Přemýšlel jsem asi 10 sekund. Řešení musí být vysoce estetické, jedinečné, originální a obdivované !! A jelikož je 1541 disketová mechanika již za svým zenitem a periferií k C64, které plní funkce mechaniky je plno, rozhodl jsem se, že řešení bude v absolutně ideální krabičce. V krabičce, ke které každý chová úctu, někteří se ji dokonce klaní a jsou mezi námi i lidé, kteří se jí z posvátné úcty bojí dotknout. Na rozdíl od PC zdroje.

Musím říci, že zkanibalizovat 1541 mechaniku kvůli krabičce mi nedělalo zrovna dobře a ze slušnosti k disketové mechanice jsem její vnitřnosti uschoval ve skříni po košilema. Až budou nelibě vonět vyhodím je. Dřív ne !

Když jsem se otřepal ze svých špatných pocitů a vyrovnal se s výčitkami svědomí, jal jsem se hledat vhodný zdroj, který by rozměrově vyhovoval. A protože jsem chtěl pojmout zdroj nejen jako zdroj, ale také jako úschovnu pro různé periférie tahané na každou párty, poohlížel jsem se po malém zdroji. Zdrojíku. Zdrojíčku. Musí mít 12V a 5V a protože C64 potřebuje ještě 9V, které dodá měnič, světe div se, v Číně jsem nalezl za pár minut ideální kus součástek. V čechách zdroj obdobných velikostí s duální voltáží za 350 Kč ??? Fantasmagorie. Rozměry nalezeného zdroje jsou ok, výška ok. Zbude místo na kabely a spol !! Od doby objednání po dodání uběhlo slušných 17 dní a zdroj je doma.

Co v tom bude ?

Je to zcela prosté. Do 1541 case se musí vejít zdroj, kabeláž, 1541 ultimate, přepínače, vypínače a rád bych eliminoval jakékoliv zbytečné kabely zbytečných délek. Kromě toho musí být vše kompatibilní v případě, že někoho napadne do mého C64 zastrčit i jiný zdroj, než vyvolený. Trochu místa mi sebere měnič na 9V.
Sice mám nejnovější board C64, který si vystačí i bez těchto voltíků, ale co když bych náhodou můj 1541 zdroj půjčil nějakému bídákovi se starým boardem ??
No. Nehrála by mu hudba a nefungoval jakýsi časovač, který pokládám za nedůležitý. A to nechci. Výsledek musí být oslňující jako svého času DVD vypalovačka zapracovaná do těla C64 kterou sice všichni obdivovali, ale byla zcela na prd. ( čti naprd. )

Nakupujeme, řežeme, osazujeme a kdo ví co ještě

K této práci jsem přizval svého kamaráda, který již provedl mnoho hezkých i méně hezkých úprav C64 a to Sigiho / Unreal. Přeci má zkušenosti s pájkou, cínem a vínem. U každé podobné akce se musí pít víno, protože to jinak není žádná akce a nikoho to nebaví. Je pravda, že Sigimu díky vínu požitém při úpravách již pár kousků hardware pod rukama umřelo, ale za tu srandu to stojí.

Nejdříve jsem vykostili mechaniku způsobem, aby ji nic nebolelo. Vnitřnosti jsem uložil jak jsem výše již psal pod košile do skříně. Prázdné krabičce jsem uštípl nosné sloupky, protože již nebudou plnit funkci a omezovali zbytečně místo v case.Pro hlavní napájení jsme zvolil standardní konektor, přeci jen tuhle šňůru naleznete kdekoliv. Každý pořádný zdroj musí mít funkci vypnout / zapnout. Proto vypínač. Dále bude case obsahovat USB pro nabíjení mobilních founů a dalších USB udělátek. Zdroj musí mít možnost zapojit jak C64, tak i 1541 mechaniku, kdyby ji přeci jen někdo chtěl zapojit.
A protože je v každém konektoru jiná voltáž, musí být konektory odlišné. Pokud koupíte audio konektory na obrázku, vlezou se totálně přesně do existujících děr po původních konektorech. Trocha přesných řezů, lehce práce s pilníkem a konektory sedí jak z fabriky.

Rulanda šedá polosuchá

Ke každé akci se musí pít víno. Pice ne. Pivo nemá žádnou úroveň a při pivu se nedají vést odborné debaty. Zato u vína. U vína je to jiná. Dají se řešit problémy vesmíru a nikdo vám neřekne, že chlastáte. Víno se popíjí. A to je velký rozdíl. Někdy se ovšem stává, že se akce protahuje, skleničky vína přibývají a s tím přicházejí i lehké přehmaty. O přehmatech jednou Sigi napíše knížku. Na půlku by to již vydalo. Každopádně Sigi je zkůšený bastlíř a kromě klasických přehmatů, jako že na hotový kabel nedáte koncovku a pod se nic zvláštního nestalo.

Rulandy zase nebylo tolik.

Osazeno, zapojeno. Na řadu jde C64

Zdroj je osazen, konektory také. Vše je propleteno dráty a vše vypadá vysoce profesionálně. ( čti. používáme bužírky a nic neshořelo). A protože power konektor na C64 je absolutně na špatném místě, rozhodli jsme se, že předěláme i napájecí konektor na správné místo. Po rozebrání C64 jsme našli jednu z nerozřezaných částí mého léty řezaného C64 a rozhodli se, že v levé části bude nejkratší cesta k 1541 mechanice.

Ideální.

Kabel k napájení může být ve výsledku dlouhý 15 cm, a nikdo nikde nic nestrhne !! Pravá strana je prázdná a nezavazí joystickům a neleze přes okraj stolu. Kráááása ! Case od zdroje ( již tomu budu říkat zdroj ) potřebuje otevírání. Vybral jsem poctivé panty, abychom zdůraznili to, že se nejedná o disketovou mechaniku. Je hotovo. Zážeh.

Zážeh .. a … nic …

Přesně tak. Přichází onen okamžik, kdy se oba těšíme na výsledek dvou dnů s pájkou, kabely a vínem. Zapojujeme vše k televizi, zasouváme kabel. Postupně zapínáme všechny (dva) vypínače a televizi přepínáme na Video.

Cvak
Nic.
Není obraz.
Nic se neděje.
Commodore svítí, obraz není. Klasika.
Hledáme chybu, procházíme zapojení.

.. nebudu vás napínat …

Byl to kabel, který nevydržel skutečnost, že na něj nikdo nemyslí a rozhodl se, že přestane fungovat. Přesně po sedmi letech. Bez upozornění, bez oznámení umřel také.
Udělali jsme lobotomii kabelu a i on se dočkal. Ne sice toho, co asi očekával. Skončil v koši. A když jsme měli C64 rozdělanou, cinch, který používá videovýstup jsem předělal na videovýstup a je klid. Kabel je nový, pozlacený a je klid.

Cvak podruhé, obraz. Konec.

Jsem rád, že Commodore 64 zase přežil. Mám štěstí. Má mě rád.
A já ho taky.

Přikládám pár fotek z akce, těším se na další setkání u recenze : Poháníme C64 jádrem, jak na to. Už teď vím, že bude sranda.

---

PCH & SIGI / Unreal