Recenze - Navigátor

12 Assembler
41 Encyklopedie
30 Hardware
15 Hra
12 Párty
7 Programování
12 Sofware

HRA

Hotshot
Herní styl Pinball
Multiplayer Bez multiplayeru
Rok vydání 1991
Programátor Mamba
Grafik (Unknown)

INTRO

Breakpoint 2005 očima českých návštěvníků

Jelikož je report spáchaný LHS kvalitní, ale bohužel ochuzen o některé detaily, zvláštně z oné klíčové sobotní noci, rozhodl jsem se ho doplnit na místech kde mi něco chybí. Mé přicmrndávky jsou v hranatých závorkách. Sad

{ pozn. } Visac

Po roce se s blížícím datem Breakpointu opakoval stejný scénář. Nadšenců co by jelo na Breakpoint by se našlo, že by obsadili dvě osobní auta a jak se blížil termín začali postupně odpadávat, jedni kvůli práci, druzí kvůli penězům a třetí od obojího trochu [ N arozdíl od LHS budu konkrétní, nejvíc mě naštval PCH jakožto Onasis české scény ] . Nakonec tímto sítem přirozeného výběru kromě dvou otrlců z předchozích ročníků prošel ještě jeden "Breakpointový" nováček. A tak se v pátek 25.3. v 8:00 mohli LHS, Sad a Visáč sejít u posledně jmenovaného v bytě [Páteční noc nebyla sice moc divoká, ale nějaké to portské a pivko padlo], aby pak v 10:30 po prvních ranních doušcích [Povím Vám, že popíjet portské na lačný žaludek, zvláště když vám ho mocně a s příliš vysokou frekvencí nalívá Visáč, kalič z nejotrlejších, není žádná sranda. Mé věty typu Visáči fakt už poslední, další mi nedávej a další už vážně ne, já nechci se absolutně míjely účinkem.] a dalších tradičních zdržovačkách [Myslím že ani LHS už nepočítal s tím, že když je odjezd domluven na 9, tak ho přivítáme připravení na odjezd. Kdyby byl kabrňák, tak dá ucho na dveře a poté co neuslyší žádné zvuky, způsobně počká až sami vztaneme a nebude prudit zvonkem.] vyjeli směr Bingen Am Rhein [No ještě v Praze jsme se stavili do Tesca nakoupit nějaké to jídlo a pití, jako prezenty pro naše známe na Breakpointu jsme zvolili plzeňskou dvanáctku. Kdyžtak nad tím přemýšlím tak kromě chlastu co jsme vzali jsem přemýšlel ještě o litrové láhvi rumu a vzhledem k tomu, že jsme vypili absolutně vše co jsme vezli a ještě bylo koupeno hojně piv přímo na party, nevím jak bychom v takovém případě dopadli.]. Popíjení pokračovalo sotva jsme sjeli v Praze na Plzeňskou dálnici, domácí trnkovice voněla po celém autě [Visáč v této fázi na sebe vrhl velmi špatné světlo, neboť záhy zmizela jeho kaličská urputnost a dokonce zaznívaly simulantské hlášky o chvilkové indispozici. Chvilkama jsem měl tendence mu "pomáhat"], já jsem jí byl v tento moment ušetřen, protože jsem měl odřídit celou cestu. Cesta po českých a německých dálnicích byla celkem bez problémů, pouze většinu cesty pršelo a zabloudili jsme, ale asi jen o 50km [Vzhledem k tomu, že v autě byli k dispozici dva z nejlépe sofistikovaných navigátorů nechápu jak se to mohlo stát]. V součtu jízdy a přestávek jsme na party dorazili po čtvrté hodině odpolední. Partyplace byl v tom samém městě, ale v jiném areálu. Pro tento rok se pořadatelé rozhodli, že nás ušetří přebývání v opuštěných hangárech a celou akci přesunuli do sportovní haly. V mém hodnocení je to sporné rozhodnutí. K dobru je, že na party je větší teplo, hygienické zřízení je mnohem odolnější a je tu místo pro více lidí. Na stranu druhou, není tu už samostatná budova pro spaní, ve které byla sice zima, ale také ticho. Jako malou náplast nám pořadatelé věnovali špunty do uší pro klidnější spánek.

V pátek po našem příjezdu se na party kromě uvítacího ceremoniálu a krátkého koncertu jakési skupiny (David Hasselhoff Big Band) nedělo nic [Večer měl vystoupení Little Bitchard, skvělý PC hudebník, část vystoupení je natočena foťákem]. Pozdravili jsme několik přátel a známých a dali jim na uvítanou po cestě notně zteplalou Plzeňskou 12 a našli jsme si své místo vedle Maďarských kumpánů ze Singular [Za několik posledních akcí se velmi prohloubily naše přátelské vztahy a tyhle lidičky fakt moc rádi vidíme. Trošku to snad pošramotil Absint po jehož panáku si Leon, anglicky špatně komunikující, pořád ukazoval na břicho a jehož hrůza z Absintu se mu nesmazatelně vepsala do tváře. Když jsem mu v sobotu chtěl věnovat lahev plzeňského, nechtěl o tom ani slyšet a až po čtvrthodině přesvědčování že v láhvi se opravdu nachází pouze pivo se nechal ukecat a dar přijal.]. Jen já jsem ještě neměl hotové 4k intro, co jsem chtěl přihlásit do soutěže. Co mu chybělo nejvíce byl text [Chvílema byly tendence že bychom mu s Visáčem vymysleli něco my, ale společenská únava tomu chtěla jinak.], pro který ovšem nebylo dost místa a tak s každým pokusným spakováním a následným mazáním nadbytečného textu ve mně rostla únava podložená nevyspáním. Naštěstí kolem půlnoci jsem se dostal do vytouženého spacáku. špunty do uší se ukázaly jako velmi šikovná věc [Byly fajn, jen měl člověk pořád pocit že má v uchu cizího...(ne...prst)]; i přes celou noc probíhající party mne žádný hluk nebudil.


Sobotním dopolednem proběhly nějaké deadline, nějaké semináře (cca 30 - 60 minut trvající rozprava odborníka na různá témata k zainteresovaným scenerům) a já se Sadem jsme se na skok vydali do blízkého supermarketu [Rád bych vyzvedl hlavní důvod naší návštěvy tohoto zařízení, což byl nákup kakaa pro LHSovu něžnou polovičku. Samozřejmě že pan LHS neznal ani název tohoto výrobku, jen to že krabice je žlutá]. Zbytek dopoledne a začátek odpoledne jsme víceméně jen tak prozevlovali po party place a venkovní zahradě. I zahrada byla na tomto ročníku menší než dříve, ale i tak už při našem příjezdu na ní plál oheň. Sad v jednom křoví v zahradě v noci z pátku na sobotu schoval několik lahváčů k vychlazení, aby se pak při jejich hledání mohl před přihlížejícími cítit jako největší podivín [No hlavní důvod proč jsem se necítil jako podivín ale kokot byl, že jsem se skalní pravidelností zapomněl do kterého křoví jsem lahváče strčil, takže jsem je musel prolízat vždy všechny]. [V sobotu dopoledne jsme s Visáčem absolvovali přednášku o C one, programovatelné hradlové pole klonující mimo jiného i C64. Na přednášcce jsem se cítil jako vydědenec, zvláště co mě po několika dotazech Visáč začal zcela ignorovat. Atmosféra přednášky byla trochu nařušena přiopilými účastníky sedícími v první řadě, kteří měli basu piv přímo před sebou. Po menší várce skandování a slovních potyček s přednášejícím toho nechali. Když jsem pak na jejich zádech zahledl nápis v polštině, bylo vymalováno.] Kolem druhé hodiny odpoledne se v sobotu rozjel téměř nepřerušený proud competetionů. Soutěže hudeb doznaly tento rok pro nadšence C64 zásadní změnu (k horšímu). Sid compo bylo zrušeno a hudby z něj přesunuty do kategorie oldschool music (soutěž pro všechny platformy > 32 bitů). V začátích competetionů jsme ještě všichni tři měli sílu je sledovat, proto jsme poctivě hlasovali pro Tracked a Newschool hudby a pro 4k intra všech zúčastněných platforem [Do dnešního dne mi zůstalo utajeno, proč Visáč bodoval hudby od 0 do 10, když oficiální bodování nabízelo pouze 6 stupňů]. Když soutěží 4k intra na C64 proběhl můj příspěvek, tleskaly pro něj pouze dva páry rukou [Jásání bylo víc, s Visáčem jsme zapojili i nohy a skandovali], ačkoli předchozí a horší intra ovace sklízely. V tu chvíli jsem věděl, že je to špatné znamení [Tak nevím, jako horší znamení bych pro LHS viděl těch 7 panůku Absinut na Monastery :-) ], ale ani jsem ještě neměl tušení, co za ránu přijde při vyhlašování výsledků C64 soutěží. Během odpoledne se Visáč zúčastnil jednoho semináře, my zatím se Sadem jsme dojedli krabičku malých slaných tyčinek a odhodili do ní vajgly a když se Visáč ze semináře vrátil, sáhl si pro jeden z nich jako pro pochutinu a dokonce ho i několik vteřin žužlal, než ho trkla chuť popele. Velmi jsme se přitom pobavili a Visáč na zahnání té hrozné chuti načal Absint.
Následující graphics soutěže a animation/video někteří z nás prováhali, ať už zainteresováni stahováním hudby z místních ftp, hraním her na C64 nebo náhlým posednutím mysli ideou proniknout do základů OpenGL v C++. V soutěži animation/video stejně nebylo o co stát - tradiční profláklé nápady typu ručního pohybování předměty v duchu počítačových efektů nebo krátkého nesmyslného videa se scenery v hlavní roli za zvuků vykradené hudby narušil pouze jeden amatérský videoklip (pozdější vítěz) a celkem vtipné herecké ztvárnění několika klasických her (např. Mortal Combat, Doom atd.). Poté proběhla námi netrpělivě očekávaná soutěž demo na C64. Singular v ní měli také jeden příspěvek, který dodělávali přímo na party (Sad jim dokonce na party i udělal hudbu) [Došlo k tomu víceméně dost náhodně, viděl jsem jak Poison vybírá hudbu, tak jsem se ho zeptal jestli je to do jejich produktu a nabídl se, že jim hudbu udělám já.] a díky přízni pořadatelů se mohli zúčastnit i po prováhání deadline. Dema byla oproti loňsku o poznání kvalitativně i kvantitativně horší. I přes určitou, řekněme, podivnost některých efektů bylo nejlepší demo od skupiny K2 následované demem od Singular a ostatní byly dle mého soudu jen blbosti vzešlé ze snahy být aktivní. Jak těžce jsem se tehdy mýlil! Po těchto demech a krátké pauze bylo předávání cen serveru SCENE.ORG u kterého jsem se jen už modlil, aby už skončilo [Krvavou rýhu do mé mysli vrylo Assembly 2004 invitation, které bylo nominováno snad úplně na vše a ještě dnes když zavřu oči, vidím ho stále přede mnou.]
{Na Breakpointu 2004 se umístilo jako druhé hned za "Winnerdemen" od Metalvotze}, hala o trochu ztichla a vyklidilo se hlediště, kde jsem si vyhlédl už minulé noci místo pro spaní. Tak se stalo asi v půl jedné a aniž bych si uvědomoval důležitost tohoto okamžiku, šel jsem spát. Když jsem přišel ke spacáku, mé místo už bylo obsazené a stejně tak většina dalších, tak jsem se přesunul o kousek vedle. Viděl jsem i že stejně bylo zabráno místo, kde spal (a stále měl i věci) Sad, který měl v úmyslu jít spát pár minut po mě. Ale to jsem už neřešil. [Nyní nastává chvíle doplnit tuto velkou mezeru v zápisu LHS. Po-té co se odebral spát jsme s Visáčem popíjeli a zevlovali venku a u C64. Byli jsme na poměrně dlouhé procházce po venku a kromě momentu kdy jsme mysleli že nás zabásnou fízli [Dva opilci v ulicích spícího města s lahváčem v ruce.] se nic dramatického nestalo. Po navratu na partyplace jsme se rozhodli zapařit Aramlyte a dík tomu že LHS spal jsme si dali nekonečno životů. Pařba to byla urputná, zvláště když jsem poočku sledoval jak Visáč chvílema úpadá do komatu, přičemž kvalita jeho hraní tím neutrpěla. Když jsem si na chvíli odskočil, už se ani nesnažil předstírat bdělost a nestoudně chrápal s kniplem v ruce. Po-té co jsem ho vzbudil a my tu hru dohráli jsme se shodli na tom, že tvůrci byli absolutně bez soudnosti, co může člověk zvládnout dohrát se třemi životy. No a nevím čím to, že v této chvíli Visáč ožívá a chápe se lahví ve svem okolí a bez ptaní a okolků nalévá. Po několika panácích oslovil i Countzera a ten mu naoplátku nabídl svá kvalitně čudící kamna. Po dávce, která Visáčovi vlítla do plic jako náklaďák do zdi se rozklašlal jak v posledním tažení. Po chvíli mi začal vykládat o tom, že se cítí strašně špatně a že ho bolí celé tělo. Když jsme vyšli ven, povídal něco o smrti, ale poměrně brzy se spravil. Nevím jestli to bylo dobře, protože se slovy chvály na svůj stav začal opět rozlévat a my jsme pili. Po zakoupení několika piv jsme střídavě pobývali venku a uvnitř.]


V neděli v půl osmé (dle posunutého času) mě probudila opilecká mluva a mírné otřesy způsobené rukama a nohama ožralých pánů Visáče a Sada [Visáčův nápad že LHSovi nakecáme že je už 10 se minul účinkem, neboť měl dotyčný hodinky]. Jak jsem za chvíli pochopil z fráze: "Pičo ty kurvy mi zabraly místo na spaní, ti mě nasrali" a jí podobným, tak když chtěl jít Sad spát a zjistil, že vlastně nemá kam [To byl fakt hnus takhle někomu zabrat rezervované místo], protože jeho byl spacák srolován a uvolněné místo zabráno někým jiným, rozhodl se s Visáčem kalit bez přestávky celou noc. Z dalších řečí jsem pochopil, že v noci byli na procházce ve městě, vypili skoro všechno co teklo a Visáč navíc s jedním Němcem hulil trávu z vodní dýmky. Za chvíli ti dva zmizeli u stanoviště skupiny Metalvotze, kde se zpívala písnička z jednoho "dema" na C64 vydaného předchozí den. Chvíli jsem sledoval jejich neúspěšnou snahu dostat se k mikrofonu a pak jsem šel do sprch a nasnídat se. Potom jsem ty dva hledal uvnitř haly a když jsem je nenašel, zkusil jsem hledat venku, na zahradě. Už nevím, jak přesně chronologicky šly události, jisté je, že v tento čas a na tomto místě se odehrával vrchol party. Kolem ohniště byla parta opilců: Sad, Visáč, Bugjam, Exin, Astu a Cson (amigáčtí sceneři z Finska) a ještě dvojice Poláků, jejichž jména neznám. Astu z nich byl nejméně přehlédnutelný, byl skoro celý špinavý od bláta (v noci a předchozí den občas pršelo) a evidentně se velmi těžko držel při vědomí. Ze zbytku lahve Absintu (našeho tradičního nápoje na party) mu právě Višáč naléval panáka. I mě jednoho přidělil, tak jsme je společně pozřeli, aby v zápětí mohl nalít druhou rundu. To už sílily hlasy, že by to Astu nemusel nést zrovna důstojně, což se také za pár minut projevilo, když už nebyl schopen udržet se ani v sedě a bezvládně se sesul z lavičky dolů. Ještě cestou na party Sad vyprávěl historku jeho kámoše, který v pokročilé společenské únavě nebyl schopen další konzumace a jeho kámoš se slovy "já ti pomůžu" mu začal lít kořalku do chřtánu.
A ta hláška "já ti pomůžu" se stala oblíbeným heslem nás všech, zejména Visáče ve stavu notně vzdáleném od normálu. Jak tak Astu poloseděl na zemi, Visáč měl nápad nalít mu ještě panáka [Natočeno foťákem] (nevím, jestli to myslel jako: "dej si panáka, to tě postaví na nohy", nebo měl škodolibou radost z jeho dobrovolného utrpení). Ten samozřejmě už neměl ani sílu ho vypít, tak mu Visáč ochotně nabídl "pomoc". Bylo dílem okamžiku, aby Astu upadl do koumatu, tak jsem mu ještě s druhým Finem dali k sobě dvě lavičky a položili jej na něj. On se ještě po čase na pár desítek vteřin probral a spadl a když jsem ho vynášel zpět nahoru, ještě mi stihl uštědřit direkt na bradu. Mezitím se v Sadovo hovězí mysli zrodil nápad uvařit polévku [Tento nápad pramenil z mé lásky k lidem. Když jsem kolem sebe viděl ty hladové tváře, rozhodl jsem se pomoci.] v kotlíku na trojnožce, který byl snad od pořadatelů zapůjčen předchozího dne k vaření bramborového guláše. Nejdříve jsme se snažili kotlík z trojnožky sundat, ale moc se nedařilo. Exin pohotově přispěchal s nožem a snažil se kotlík vypáčit, bohužel to kutil tak nešťastně, že když jsem nádobou trochu pohnul, řízl se tím nožem napříč celým ukazovákem. Nakonec se nějak kotlík sundat podařilo a Sad ho šel umýt na záchod. Umyl ho dost nedbale, naplnil vodou a zavěsil na trojnožce nad oheň. Od předchozího vaření bramborového guláše byla na stole spousta oloupané cibule, kterou tam naházel. Ovšem polévka jen s cibulí není ani polévka a nějaký nešťastník měl na zahradě položené věci a u nich i asi tři pytlíky brambor. Netrvalo dlouho a Visáč se jeden z nich vydal odcizit. Nejdříve chtěl při krádeži dělat ze sebe totálně opilého, ale nakonec dělal dementa, což mu ještě nějakou chvíli potom vydrželo. Sad s jedním Polákem loupali brambory, ten ho přitom obdařil historkou, jak jel z Polska až sem vlakem na černo, jak ho chytli a přivedli policajti a že mu pořadatelé i odpustili vstupné (je s podivem, že ta samá postava se distancovala od našeho opileckého pořvávání s tím, že my jsme Češi a on je Polák!).
Na otázku, o co se na počítačích zajímá odpověděl, že o všechno na všech platformách... Mezi tím se Visáč bavil s druhým Finem, co ještě zůstal vzhůru o alternativách slova "kurva" v různých jazycích, o rozdílu mezi sobem a losem a další. Když debata skončila, Fin sedící obkročmo na lavičce chtěl vstát, ale zavrávoral a hodil záda do ohniště. Naštěstí jen na okraj, takže oheň i Fin to přečkali bez újmy. Visáč se také zvedl, že se jde s Exinem podívat na Atari a že pak koupí nějaké lahváče u infodesku. Sad už měl mezitím slušnou hromádku brambor v kotlíku, který už dále odmítal spočívat na labilně upevněné trojnožce a převrhl se [Obsah se vykutálel do bláta vedle ohniště]. Když to po návratu viděl Visáč, opakovaně nám nadával do loserů a sám se chopil díla. Vzal kotlík znovu na záchody, tam zmermomocnil někoho, kdo asi zrovna vstal, aby mu ho pomohl pořádně umýt od zbytků guláše a pak ho znovu naplnil vodou. Trojnožku s pomocí ostatních (vlastně jen vydával příkazy) pořádně upevnil a kotel zavěsil. Pak ze země posbíral cibuli a brambory, šel je umýt a vydal rozkaz, aby se loupaly další. Ještě se pořádně přiložilo do ohně a za pár desítek minut už se vařila polévka. Ale přeci jen v ní bylo ještě málo ingrediencí a tak zrak mistrů kuchařů padl na nákupní vozík, co stál poblíž ohniště, v kterém byla papírová krabice s několika balíky toustového chleba. Exin při čekání na polévku na okamžik ztratil trpělivost a dojídal zbytky bramborového guláše z jednoho z neumytých talířů od včerejška [Po chvíli konstatoval že je to bez chuti a nechal toho]. Během celého rána při každé možné i nemožné příležitosti Visáč opakoval větu o tom, že někdo potřebuje pomoc a že mu pomůže. Mne a Sada se dokonce snažil obveselit tím, že ve svém vratkém postoji nám šermoval kudlou před obličejem a když jsem mu ruku zkroutil, ještě začal pořvávat, že jsem mu zlomil prst [Přičemž jeho výraz svědčil o snaze vyloudit na okolí soucit, čehož ovšem nikdo kdo viděl jak dělá dementa nebyl schopen]. Když už se polévka vařila, spatřil jsem příležitost pro využití Visáčovy neustále nabízené pomoci. Jakási holka tam na kraji jedné z laviček seděla a brečela do telefonu, tak jsme chtěli, aby jí Visáč šel pomoci.
Nejdříve se vzpíral, ale když jsem se nabídl, že půjdu s ním, svolil. Cestou ho napadlo, že bude dělat invalidu, sedl si do nákupního vozíku a já ho vezl. Samozřejmě, že když jsem ho vezl kolem té holky, nedělal invalidu, ale zase dementa (možná kříženého z krocanem)[Rád bych podotknul, že něco tak hrozného jako je Visáčův dement jsem ještě neviděl. Proti němu je i největší vyvrhel z pekla příjemný společník. Opravdu to v lidech zanechává hlubokou ránu... ] . Při třetím kolečku kolem lavičky s dotyčnou Visáč vyndal balík toustového chleba a dal si ho na hlavu (snad jako nějaký avantgardní klobouk) a nasadil zase pro něj v těch chvílích typický výraz vzdáleně připomínající přiškrceného krocana. Ta holka se jen zvedla a odešla zpět dovnitř, zatímco Visáč, jak jsem se s ním blížil k ohništi, balík chleba otevřel, dva nebo tři krajíce si strčil do úst a zbytek rozházel po lidech (později jsme mu v žertu vyčetli, že s ním mohl nakrmit děti v rozvojových zemích). Party začala ožívat, venku se trousili lidé, co zrovna vstali a také polévka už začínala být hotová. To poslední co polévce chybělo, bylo koření a tak se Sad a Višáč dali do jeho shánění. Největší náklonnost jim prokázal jeden scener, jméno neznám (ale myslím, že jsem ho vídal už na minulém ročníku), který byl oblečen v černém obleku a bílé košili a měl, i když dlouhé, přesto pečlivě upravené vlasy i vousy [Námi zrekrutovaní žebrači byli již zmíněný černý oblek-sůl+pepř, Brainstorm-sůl, polák loupající bramory-sůl a Exin-sůl]. Nejdříve jim věnoval vlastní slánku a když ta nestačila, sháněl další sůl i pepř od ostatních lidí i ve stáncích s občerstvením [Visáč tohoto člověka překecal i k prezentování naší polévky v okolí, čehož se dotyčný zhostil]. Snad i něco sehnal Exin, ale jeho podíl byl určitě menšinový. Polévka byla hotova a její autoři svolávali lidi, kteří se po probuzení mezitím už ve velkém počtu vyrojili na zahradě.
A k jejich velkému údivu skoro nikdo nechtěl, kromě jejích spoluautorů [Příliš nepomáhalo ani mé vyvolávání kvalit, ingrediencí a předností našeho výtvoru, které mě málem stálo hlas.] ji museli každému hodnou chvíli nutit a stejně tak rozdali jen pár porcí, z nichž některé ještě zůstaly nedojedeny. Já osobně jsem před svojí porcí utekl dovnitř [Ochuzen o nejlepší krmi svého života], ale páni kuchaři si pro mě za chvíli došli, že polévka je už hotová a že je to skvost mezi polévkami. Ještě chvíli jsem venku pobyl a pak se definičně odebral do haly. Chvíli potom se do haly připotácel Sad a se slovy, že už nemůže dále [Přemýšlel jsem o tom, jestli to se mnou náhodou nesekne a že to nemá cenu dále pokoušet, neboť bylo již po poledni.], si lehl pod stůl do spacáku a přitom mi kladl na srdce, abych ohlídal toho druhého opilce [Když jsem odcházel spát, Visáč statečně prohlašoval že bude hlídat náš výtvor]. Jak jsem na jeho prosbu za chvíli zjistil, Visáč si ustlal v sedě venku na lavičce a hodil čelo na stůl. Když jsem se na něj byl podívat i po druhé, zkoušel jsem ho i vzbudit, ale vysoukal ze sebe jen nějakou nesouvislou větu (v angličtině.) a zase usnul. Pak jsem v hale zaslechl hlášení pořadatelů, že kdo má zájem dát si polévku, ať přijde k ohništi. Jistě to bylo dílo toho člověka v obleku, který se nechal tak snadno zmanipulovat, když oba autoři oné polévky už nebyli při vědomí. ©el jsem se opět podívat ven a spatřil jsem, jak už v polévce plave prázdná plechovka, tácek a snad i další odpadky. Vzbudil jsem Visáče a poinformoval ho o znehodnocení jeho díla, zamumlal něco v tom nejhorším slovníku, na jaký si byl momentálně schopen vzpomenout, s obtížemi vstal a šel si lehnout k Sadovi pod stůl. Bylo už kolem poledne a i na mě se projevilo časné vstávání a hektické dopoledne a tak jsem šel spát na chvíli taky, opět do hlediště. Když jsem se vzbudil, začínala nedělní compa, z nichž druhé bylo C64 graphics. Pokoušel jsem se na něj ty dva vzbudit, ale jen Sad byl schopen těch několik obrázků sledovat a pak šel zase spát [Bohužel neúspěšně, takže jsem jen záviděl Visáčovi jeho sladký spánek opilce. Když jsem se pak zvenku vracel do haly, překvapili mě tři nazí němci, kteří měli pouze brýle, válející se po sobě na pódiu. Velmi působivé]. I já si šel po tomto compu na chvíli lehnout a prováhal jsem tak oldschool music.
Podle informací Sada jsem se dozvěděl, že jeho hudba neprošla preselekcí a že snad jediné z C64, co se tam objevilo, byla monotónní hudba se samply od Fanty [Na Fantovy schopnosti opravdu ubohost] {velká škoda, bohužel organizátoři si tuto změnu kategorie pochvalovali, takže C64 hudbám již na Breakpointu dozajista odzvonilo}. Následovaly 96kB hry, některé z nich byly zajímavé (např. Lotus pro Amigu), jiné méně zajímavé (předělávka Lemmings) a další dle mého soudu odporné (s fekální tematikou). Následovalo realwild compo, kde krom konvertované animace od Sociho pro IDE64 byla dema pro konzole. Xbox, Playstation, Gameboy color. Největší ohlas mělo ovšem (jak se později ukázalo) vítězné demo dělané na černobílém Gameboyi [Geniální hudba, geniální demo]. Další compo, PC 64k intro, jsem až tak moc nesledoval, spíš jsem pátral po podivné frázi, která se neustále ozývala celé odpoledne v naší blízkosti. Skupina Metalvotze měla na počítači jakýsi interaktivní sprachesimulator, do jehož mikrofonu až se zvráceným zaujetím a pravidelností říkali "Hallo", aby jim simulátor do zblbnutí odpovídal "Was?". Amiga demo přišlo, některá dema byla horší než efekty z C64, ale byly mezi nimi i příspěvky s vysokou kvalitou, zejména ty se ztvárněním 3D prostoru, ve kterém se navíc pohybovaly postavy. Po Amiga demech, ještě než začla vrcholná soutěž - PC demo, byl koncert kapely Pornophonique. Akce o poznání svižnější a kvalitnější, než páteční koncert. Většinu návštěvníků dostali do varu svým rockem silně říznutým elektronikou. Po koncertu jsme se Sadem usoudili, že je čas jít spát a že jako každý rok oželím dema na PC. {nebylo čeho litovat, kategorie PC demo není již z pohledu kodéra zajímavá a žádná pozoruhodnost se oproti loňsku neudála, a tak překvalila jen úctihodným početem 28 příspěvků} Pro tuto noc jsme se rozhodli nocovat v autě, od čehož nás Visáč zrazoval, že budeme spát nepohodlně a v zimě. Ani jedno z toho ale nebyla pravda a rád jsem se v klidu vyspal na zpáteční cestu.


Ráno v pondělí už všichni balili a čekalo se jen na vyhlašování výsledků. Ještě než ale nastalo, předvádělo se i realtime compo, pro které se i hned hlasovalo. Téma bylo Alien/Ufo, létání a koberec. Programů bylo docela dost, asi 15, některé z nich i na C64. Při vyhlašování výsledků se jako první z platforem dostal na řadu C64. Mé 4k intro skončilo páté (abych přiznal, nečekal jsem zázrak, ale čekal jsem víc než toto) {LHS to nerad slyší, ale my se Sadem známe příčinu jeho neúspěchu, kdo chce vědet víc neb se nás zeptá}, hudbu vyhrál se solidním náskokem Fanta, grafiku zase Leon (nutno dodat, že zaslouženě a tak alespoň z jeho úspěchu jsme mohli mít radost). To, co jsem viděl při vyhlašování dema na C64 mnou dost otřáslo. Na plné čáře vyhrála invitation na nějakou party (myslím, že RCC), jejíž obsahem bylo multicolor logo, vykradená scéna z Int. Karate3, jak bojovník odráží míčky a karaoke na nějakou německou písničku. Stůl za mnou se hrdě zvedla skupina asi 10ti lidí, autorů tohoto "dema" a při přebírání ceny zpívala na podiu tu písničku [Vím co asi hrajou v pekle v rozhlase]. Co jsem se dovtípil, je to asi nějaká pokleslá skladba z nějakého zábavného pořadu, nebo nějaká přisprostlá cover verze nějakého německého hitu (až bude příležitost, bude nám to muset Ceti přeložit). Zanechalo to ve mně dojem, že C64 na Breakpointu je brán pouze jako vtip a nic kvalitního na něm už dnes nemá hodnotu. Další výsledky jsem sledoval pouze okrajově, nebo vůbec. Soci se se svou animací taky moc neumístil {Soci obdržel nezaslouženě jen třetí místo za C64 demo Live form Breakpoint} a já šel přeparkovat auto ještě než se dav lidí vyvalí ven, abychom ho měli blíž při přenášení věcí. Na závěr party ještě pořadatelé tradičně rozházeli nějaké předměty do přihlížejících a pak vystoupil KB jako zpěvák. Ale to už jsme nevnímali, protože jsme zahájili přesun do auta. Rozloučili jsme se s známými, které jsme cestou potkali a asi kolem třetí hodiny z Bingenu definitivně odjeli (ještě jsme se na okraji městečka vraceli, protože Sad zapomněl na party bundu). Celou cestu zpět pršelo, na naší straně dost intenzivně, do Prahy jsme naštěstí bez problémů dojeli až po deváté hodině a já se domu dostal až v deset večer.[Já přespal u Visáče a doma byl až v úterý v půl osmé].

LHS / SAD / Visáč

Nový příspěvek k článku

podpis :
První znak podpisu musí být vykřičník, jinak se příspěvek neodešle (ochrana proti spamu)

Advert

Programmed by PCH of UNREAL, Hardware support by RAY of UNREAL. Beta test and bugs guru SILLICON
Unreal 2014 - Czech republic